Čilý stoletý jubilant.

  Závěrem letošního roku slaví své významné narozeniny - 100 let - pan Jaromír Svojanovský. Protože narozeniny oslavuje v kruhu své rodiny o vánocích, oficiální oslava, kterou připravilo město Březová se uskutečnila v menším předstihu. Významného jubilanta, za doprovodu jeho nejbližší rodiny, přijal starosta města Březová nad Svitavou Mgr. Martin Kiss v sobotu 18. prosince 2010 dopoledne v obřadní síni městského úřadu. V úvodu v krátkém projevu pan starosta vyzdvihl význam tohoto výročí, zhodnotil stoletý životní průběh pana Jaromíra Svojanovského, poděkoval mu za celoživotní práci a jeho aktivní činnost v zájmových a společenských organizacích. Popřál mu hlavně hodně zdraví a spokojenosti v dalších letech. K blahopřání oslavenci se připojili také zástupci společenských a zájmových organizací, kterých byl dlouholetým aktivním členem. V průběhu oslavy zahrála ředitel ZUŠ Svitavy pan Sax „naživo“ jubilantovi také jeho oblíbený jazz.

Pan Jaromír Svojanovský se narodil 24.12.1910 v nedaleké obci Bělá nad Svitavou v rodině, která měla celkem sedm dětí. Jeho otec byl kominíkem a maminka dělnicí. V roce 1912 se přestěhovali do Březové nad Svitavou. Po ukončení základní

a měšťanské školy se vyučil instalatérem a navštěvoval mistrovský kurz. Pracoval v brněnské zbrojovce, pak nastoupil na vojenskou službu do Prostějova jako letecký mechanik. Na vojně získal řidičské oprávnění a po návratu do civilu nastoupil jako řidič do velkoobchodu s jižním ovocem firmy Bednář v Březové nad Svitavou.

Ve svém volném čase hrál ochotnicky divadlo, sportoval a za českou menšinu hrál aktivně fotbal. Nakonec právě milovaný fotbal významně změnil jeho životní dráhu. Při fotbalu totiž utrpěl těžký úraz a lékaři nepředpokládali, že bude ještě někdy chodit. Po uzdravení na doporučení místní Národní jednoty absolvoval ve Svitavách školení na poštovního expedienta. Po složení závěrečné zkoušky pracoval jako administrant na různých poštovních úřadech v obvodu Brněnského ředitelství. V roce 1938 se oženil s učitelkou Julií Kořalkovou, která učila na místní české škole. Když na základě Mnichovské dohody začalo Německo zabírat území tzv. „Sudet“, spadala do tohoto území také Březová nad Svitavou. Proto zde byla uzavřena česká škola a mladí manželé Svojanovští se odstěhovali mimo Sudety do Skalice nad Svitavou.Tam pan Svojanovský pracoval na poště a manželka dostala místo učitelky na české chlapecké škole v Boskovicích. Ve Skalici se jim narodily dvě dcery Eva a Jaromíra.

Celá rodina se po skončení 2.světové války vrátila zpět do Březové nad Svitavou.

Paní Svojanovská učila na zdejší škole, kde se stala zástupkyní ředitele školy a pan Svojanovský pracoval na poště jako pošmistr. Po návratu do Březové se pan Svojanovský aktivně zapojil do dění v obci, byl aktivním členem Sokola, hasičů

a Svazarmu. Po vážném onemocnění manželky odešel na zasloužilý odpočinek,

aby se věnoval své nemocné manželce a rodině.

         Pan Jaromír Svojanovský ještě nyní, ve svém mimořádném věku je velmi zejména duševně aktivní a čilý. Dokazují to jeho snahy být přítomen všemu dění v rodině, řešit různé drobné opravy v domácnosti, kolem domu a  práci na zahradě.

Za mnohé vděčí příkladné péči své dcery Evy. Jeho aktivitu plně vystihuje jedna vtipná historka nedávno kolující na internetu, která plně platí právě pro pana Jaromíra Svojanovského. A protože ho řadu let osobně znám a jsem jeho soused, dovolím si ji zde použít s doplněním konkrétních jmén.

Povídá pan Jaromír Svojanovský při oslavě svých stých narozenin jeho obvodnímu lékaři MUDr. Vaňkovi: „Pane doktore, tak jsem si na Vás zvykl…

Kdo mě bude ošetřovat až umřete?“

         Přejeme našemu jubilantovi do dalších let hlavně hodně zdraví, spokojenosti

a pohody  v kruhu jeho nejbližších. A abychom se ještě dlouho ve zdraví setkávali.

Text a foto: Jaromír Staněk